•  Česky
•  Polski

•  English
•  en français

Z historie areálu

Pevnost Josefov vybudovaná z podnětu císaře Josefa II. v letech 1780 až 1787 ve východních Čechách představuje vynikající dílo evropské vojenské architektury Jejím úkolem bylo přehradit jednu z cest tradičních vpádů pruského protivníka a zmenšit jeho manévrovací prostor. Autor projektu, francouzský vojenský inženýr v habsburských službách Claude Benôit Duhamel de Querlonde, zkombinoval zásady meziérské fortifikační školy s třetím Vaubanovým systémem upraveným L. Cormontaignem a dokonale využil předností terénu včetně vodních toků. K vrcholům evropského opevňovacího umění 2. poloviny 18. století patří rozsáhlý podzemní obranný systém pevnosti. 
Josefov je znamenitou ukázkou pevnostního města vzniklého jako novostavba na „zelené louce“. Pravidelná uliční síť a jednotný stavební styl vojenských a civilních budov vytvořily z Josefova vzácný urbanistický celek a klenotnici klasicistních a empírových budov.

Rámec přírodního areálu bývalém autoparku v Josefově tvoří hlavní hradba s Bastiony Nr. IV (bývala zde posádková věznice, kde byli za první světové války vězněni političtí
provinilci), Bastionem IX. a Předbastionem V. Bastiony spojuje rovný úsek nazývaný kurtina, kterou z vnitřní strany sledoval pás okružních jednoduchých kasáren. Hrdlo Bastionu IV uzavírala dvojitá kasárna. Každý bastion v Josefově byl jiný. B. IV měl ostrou špici, B. IX byl nejmenší, ale jeho obranu směrem do předpolí posiloval Předbastion V. Jejich boční ochranu zajišťoval dělostřelecký Ravelin XIII jako součást druhého pásma obranné linie. Jeho vnitřní prostor měl v době obléhání pojmout 88 mužů. V hrdle ravelinu byla strážnice. V příkopu mezi hlavní hradbou a ravelinem stály další obranné stavby (kaponiéry a kleště) druhé linie chránící hlavní hradbu.

Vnější opevnění, které obíhalo obvod horní pevnosti, tvořila krytá cesta, členěná na kratší úseky, a koliště. V rozšířené ploše kryté cesty se formovaly oddíly pěchoty k výpadům proti nepříteli. Shromaždiště (na mapě z roku 1866 označená jako č. 21, 22 a 23) byla vybavena dělostřeleckým stolem (kanóny se vytahovaly po nájezdových rampách), terasou pro střelce a vyvýšenou předprsní. Dvojice příčných traverz s klenutými průchody a muničním skladem chránily obránce před bočním postřelováním a rikošetovou palbou. Přispívaly k hustotě palebných směrů a posilovaly obranu i v případě dobytí části kryté cesty. Členité koliště chránilo pevnostní objekty před přímou dělostřeleckou palbou.

Hradby bývaly střeženy. Určení strážci - tzv. šancfreitři nosili kromě pobočné zbraně pravidelně i rákosku, aby potrestali případné narušitele klidu a pořádku.

Kolem horní pevnosti se vine promenádní stezka zřízená z podnětu sborového velitele generála Gustava Kőniga v osmdesátých letech 19. století. Názvy promenád podléhaly změnám politických režimů. Promenáda vedoucí od bývalé Jaroměřské brány k Novoměstské bráně nesla za první republiky jméno politika Václava Klofáče.

Plánovaná likvidace hlavního valu horní pevnosti včetně druhé obranné linie a jejich úprava na parková zařízení včetně rozšíření budov dvojitých kasáren se objevuje na plánu z roku 1899. Impulsem pro likvidaci hradeb bylo v roce 1888 zrušení pevnostního statutu Josefova. Roku 1891 došlo ke zboření Korunní a Jaroměřské brány. Získaný materiál byl využíván ke stavbě a opravě vojenských objektů. Velká likvidace opevnění započala rokem 1919. Na počátku dvacátých let 20. století bylo naštěstí bourání hradeb na popud Zemského památkového úřadu v Praze zastaveno.

PhDr. Olga Mertlíková
ředitelka Městského muzea

úvodní strana