S Jaroměří je spjato mnoho jmen významných umělců a literátů, kteří v Jaroměři část života žili, tvořili, nebo o ní psali. Ale nejen oni si zaslouží náš obdiv a úctu, nesmíme zapomínat na hrdiny, kteří v dobách studených válek položili nebo riskovali svůj život.
Josef Šíma (1891 – 1971)
Jaroměřský rodák, malíř, který dosáhl velkého významu a uznaní va světě. Roku 1920 odchází do Francie, kde se věnoval uměleckým návrhům oken a kreslil vzorky látek. Stává se členem několika uměleckých skupin. Postupem času se převážně věnuje malbě. Roku 1926 získává francouzské občanství a zbytek života tráví v nové vlasti. Na roky strávené v Jaroměři však nikdy nezapomíná, jak dokazuje fejeton o Jaroměři z roku 1961.
Otakar Španiel (1881 – 1955)
Jaroměřský rodák, potomek staré cínařské a rytecké rodiny. Později se stal rektorem Akademie výtvarných umění v Praze. Své jméno proslavil návrhy prvních československých mincí, mnohé z nichž byly také realizovány.
Josef Wagner (1901 – 1957)
Akademický sochař a restaurátor, člen slavné kamenické rodiny. Množství kulturních památek v Jaroměři tvořil s nejstarším ze svých bratrů Václavem (1897 – 1944). Jedná se o alegorie (jinotaje) na budově polikliniky (1929) a občanské záložny na náměstí (1927). Václav pak sám vytvořil roku 1947 bustu Boženy Němcové u stejnojmenné základní školy.
Miroslav Ivanov (1929 – 1999)
Josefovský rodák, jehož otec, ruský legionář, se původně jmenoval Antonín Job. Zaměřil se převážně na literaturu faktu. Napsal např. knihy Atentát na Reinharda Heydricha, Český pitaval aneb královraždy atd.
Josef Gočár (1880- 1945)
Jeden z nejvýznamnějších českých architektů. Mezi jeho první návrhy se řadí právě projekt obchodního domu v Jaroměři patřící firmě Wenke, v současnosti zde sídlí městské muzeum. Stavba byla realizována v letech 1910 – 1911 již v duchu kubismu. Architektonicky náleží k nejvzácnějším stavbám našeho města. Ve 20. letech vytvořil novou tvář Hradce Králové. Tento architektonický celek, který byl nazýván v době vzniku „salon republiky“, je dodnes vysoce ceněn světovými odborníky.
Karel Meisner (1904 – 1979)
Malíř a grafik, dlouhá léta působil v Jaroměři, jeho vrcholné tvůrčí období však spadá až do let po II. světové válce.
Pavel Albieri (1861 – 1901)
Byl literární pseudonym jaroměřského rodáka Jana Mucka. Již jako student přispíval do různých novin humoristickými i historickými črtami. Později psal do časopisů, jako byly Květy, Světozor, Zlatá Praha atd. Sám později v Jaroměři zakládá časopis Ratibor. Rozhodl se k cestě za oceán. Po krátkém návratu spojil definitivně svůj život s Amerikou. Z díla můžeme připomenout Kukské povídky, V zajetí Armidy aj.
Jindřich Šob (1860 – 1948)
Téměř zapomenutý rodák, vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové. Jako učitel působí v Třebešově, Opočně a na Novém Hrádku, později se stává ředitelem Průmyslové školy v Opočně. Z děl je nejzajímavější román Pod tlapou černých lišek, popisující soupeření hraběte Šporka se žirečskými jezuity.
Jan Patrný (1874 – 1929)
Jaroměřský rodák, dramatik, autor her pro Národní divadlo, Divadlo na Vinohradech aj. Byly to například komedie Ostříž, Sokolská láska aj. Filmové podoby se dočkala hra Muži nestárnou.
Jaroslav Žák (1906 – 1960)
Profesor latiny a francouzštiny na reálném gymnáziu v letech 1936 – 1946, známý spíše jako autor humoristických románů. Z dlouholeté rivality mazi Jaroměří a Josefovem vzešel satirický román Hvězdy nad Roupkovem. Zde také vznikly proslulé romány ze studentského prostředí Študáci a kantoři a Cesta do hlubin študákovy duše. Vliv Jaroměře na jeho literární tvorbu vyvrcholil v zamýšlené triologii Konec starých časů. Vznikl bohužel jen díl první.
Ladislav Dvorský (1931 - 1995)
Jeho kniha pro děti Bubetka a Smítko byla vydaná roku 1978 jen pod podmínkou změny autora, podepsal se pod ní Miloš Nesvadba, protože nesměla být řadu let publikována. Vydaná se jménem skutečného autora byla až v roce 1992, kniha vypráví půvabný příběh dvou strašidýlek toulajících se po Jaroměři a okolí, které autor důvěrně znal z dob své vojenské služby, již prožil v jaroměřské posádce.
Antonín Knapp (1843 – 1887)
Zaujímá mezi jaroměřskými literáty významné postavení. Ve čtyřiadvaceti letech byl vysvěcen katolickým knězem. Mezi lety 1869 – 1878 působil v Jaroměři. Jako první se začal podrobněji věnovat historii našeho města. Po 12 letech usilovné práce vzniklo dílo Paměti královského věnného města Jaroměře nad Labem. Tato práce je dodnes základní historiografickou pomůckou pro poznání minulosti Jaroměře.
Ladislav Kriegler (1916 – 1944)
Po vystudování vojenské akademie v hodnosti dělostřeleckého poručíka odchází po okupaci do Francie. Francie byla však velmi rychle poražena, a proto pokračuje dál do Anglie. Vstupuje do anglické armády. Bojuje v Severní Africe, na Sicílii a v Itálii, zde je u Allis těžce raněn.
Jan Žerovnický (1913 – 1942)
Po obsazení Československa odešel do zahraničí přes Polsko. Vstupuje do francouzského válečného letectva. V bojích nad řekou Manse je sestřelen. Ukrývá se ve francouzské rodině. S pomocí falešných dokumentů prchá do Alžíru, což je jediná volná cesta z okupované Francie. Směruje do Anglie. Je zařazen jako stíhač u 56. operační výcvikové jednotky na letadle typu Hurricane. Aktivně létal až do 7. ledna 1942, kdy zemřel při srážce dvou strojů.
Autorem kreseb je ak. malíř Jiří Škopek.