Filmově vzdělávací klub

Před vlastním promítáním je možno ještě vzájemně pohovořit a ochutnat nějaké naše dobroty. Filmy vybíráme různé, starší i novější, umělecké i neumělecké, nejsme nijak vyhranění, vyhledáváme hlavně kvalitu. Přijít může kdokoliv, nemusíte být členem ničeho. Vstupné dobrovolné.

29.10. P. Almodóvar - Co jsem komu udělala:

Ústřední postavou příběhu je žena - Gloria, která spáchá zločin, ale je jí odpuštěno, neboť její rodinný a manželský život byl přiliš nesnesitelný. Neorealismu je zde odrazovým můstkem pro vykreslení modulu jedné typické rodiny. Otec je emigrant a bláznivý snílek, matka se může upracovat k smrti, aby je všechny uživila. Jeden ze synů je narkoman a chodí za školu a druhý prožívá poněkud předčasnou homosexualitu. A v neposlední řadě mírně pomatená babička symbolizující střet venkova s městem a návrat ke kořenům...

26.11. Viesturs Kairiss - Sibiřský deník

Celovečerní film je inspirovaný životním osudem Melánie Vanagsové, která jakoby přežila jen proto, aby svůj příběh mohla vyprávět. Příběh šestnácti let strávených v sibiřském vyhnanství. Stalinova Rudá armáda vtrhla do Lotyšska, rodinu novinářky Melánie Vanagsové a další tisíce lidí bez meškání a slitování deportoval Sovětský svaz do vyhnanství na promrzlé Sibiři. Násilně odloučena od otce a manžela zde MelánijaVanagsová se svým synem strávila dlouhých šestnáct let živořením na tenké hranici mezi životem a smrtí. V příšerných podmínkách jako otrok se Melánija udržovala naživu jen pro svého syna a pro naději, kterou vkládala do dopisů manželovi. Do dopisů, které nebyly nikdy odeslány a které ani neměly adresáta. Po smrti Josifa Stalina se mohla vrátit zpět do Rigy, celý svůj další život mohla však pracovat pouze v podřadných zaměstnáních. Po roce 1990 vydala knihu o svém životě, na jejímž základě vznikl film Sibiřský deník. Krutý a téměř lyrický, který svůj příběh hrůzy vypráví tiše a bez velkých gest

28.1. Christian Carion - Šťastné a veselé

Tento film je inspirován skutečným příběhem, který se odehrál v zákopech První světové války na Štědrý večer roku 1914. Když v létě 1914 vypukla válka, překvapila a pohltila miliony mužů. Přišly Vánoce, sníh a spousty balíčků od rodin a armády. Ale překvapení nečekalo uvnitř dárečků, které ležely ve francouzských, skotských a německých zákopech. Tu noc jedna významná událost změnila osudy čtyř postav: skotského kněze, francouzského lajtnanta, výjimečného německého tenora a té, kterou miloval, nádherné dánské sopranistky. Během onoho Štědrého večera se nemyslitelné stalo skutečností: vojáci vystoupili ze svých zákopů, své pušky nechali za sebou a podali si ruce se svými nepřáteli.

25.2. Ingmar Bergman - Fanny a Alexandr

Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky.

25.3. Luis Bunuel - Nenápadný půvab buržoazie

Skupina přátel z vyšší společnosti by ráda společně pojedla, toto banální přání se však ukáže jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ale ke společnému jídlu nikdy nedojde – a události, které jej maří, jsou čím dál tím bizarnější. Spletitý, hravý příběh graduje v absurdním, snovém finále.
Na základě této groteskní zápletky Buñuel se zlomyslným humorem analyzuje povrchnost společnosti i její ideály, přičemž nešetří církevní hodnostáře, vrcholné politiky, revolucionáře, vojáky ani aristokraty. Směšnotrapná společenská faux pas v nejvážnějších situacích umocňují satirický náboj filmu. Režisér nabízí pohled do podvědomí znuděných snobů – komické scény střídají zdánlivě nesouvisející situace a pro Buñuela typické absurdní snové sekvence. V duchu surrealistické hry jsou akcentovány motivy snu, sexu a smrti. Hlavní postava (velvyslanec jihoamerického státu, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog) umožnila režisérovi vyjádřit určitou dobovou levicovou angažovanost, většina kritizovaných společenských nešvarů je však aktuální i dnes.